Jandulko, třeba to může být tvým těhotenstvím. Když se narodila dcera jako třetí dítě, bylo nejstaršímu synovi pět. Asi čtvrt roku před porodem si mě zavolala školková psycholožka a taktně mě požádala, abych před synem pokud možno nedávala najevo, že mi není dobře, prý má kluk strach, že umřu. Jenže mně v těhotenství vůbec nic nebylo, nikdy jsem si nestěžovala - byla jsem těhotná ráda a všechno probíhalo vzorně a bez komplikací - a do porodu jsem v podstatě normálně fungovala. Kde na to syn přišel, dodnes nevím. Jedna babička je lékařka, ta mu určitě nic takového nevykládala, druhá babička sice byla katastrofik, jenže ta právě proto děti nestrašila nikdy, a nikoho jiného jsme neměli. Leda že snad něco zaslechl, když si babičky povídaly spolu (nebyla jsem už zrovna mladá matka a ony o mně asi trochu strach měly). Nemohlo by to být něco takového?