Přidat odpověď
Dneska jsme byli na obvyklé kontrole kyčlí a ten doktor (jako už několikátý v řadě) měl nemístné poznámky k velikosti mého chlapečka. Já vím, že je veliký (10,5kg na 4 měsících), ale je plně kojený a já ho omezovat nebudu (vymýtili jsme jen kojení "z nudy"). Dětská dr. je spokojená, jak prospívá, ale ostatní doktoři se nás koukají skrz prsty. POdle toho taky vypadá zacházení s mým miminkem...
Přemýšlím, jak je to v naší společnosti těžké, když někdo vybočuje z průměru. Když je miminko postižené, nikdo si asi nedovolí nic říct, le lidi si to stejně myslí. Velikost podle nich není "tabu kriterium", tak si rýpnou.
Nic se mi vlastně neděje, jen je mi z toho smutno. Mám krásného kluka (opravdu hezké miminko), jsem ráda, že je zdravý, je optimistický, na každého se hned směje a doktor řekne, že je to buřtík... Je mi z toho smutno.
Předchozí