Když to tu tak čtu, napadá mě něco naprosto odlišného než ostatní lidi. Mám takový dojem, že jste na všechno rezignovala, a každá nepříjemnost je pro Vás jenom potvrzením toho, je svět hrozný. Ale není, rozhodně není, jen někdy potkáváme třeba lidi, kteří se chovají špatně. Myslím, že pro začátek byste mohla zapracovat na svém sebevědomí a na vztahu k lidem (jsou i poradny, kam můžete za psychology chodit zdarma, nebo jsou terapeuti "na pojišťovnu"), to by Vám imho pomohlo mnohem více než utěšování od ostatních lidí. A jinak, hlavu vzhůru, važte si sama sebe a perte se o místo na slunci. Pokud budou rodiče ponoukat své děti, aby ubližovaly Vašemu synovi, zakročte. Pokud Vám nepomohou s vozíkem, požádejte o pomoc (spousta lidí se jen ostýchá). Na řeči nedejte, drby byly a budou, jen se jimi nesmíte nechat ovlivnit. Pokud máte jen podnájemní smlouvu, na kterou nedostanete příspěvek na bydlení, sežeňte si nájemní byt, většinou opravdu pronajímatelé chtějí jen kauci na jeden měsíc. prostě se nelitujte a hlavu vzhůru