Mám hypotonického 6-letého synka (z dvojčat), samostatně začal teda chodit o něco dřív - nějak kolem 19-20 měsíců... ale v porovnání s oběma sestrama vždycky byl a dodnes je takový "hadrový". Dlouho spíš "šmatlal" než chodil, zakopával pravidelně o vlastní nohy, takže samá boule, modřina, i skrz naskrz prokousnutá pusa (pod dolním rtem - taky pád o vlastní nohy), do nedávna de facto neuměl pořádně běhat.
Opravdu hodně pomohlo, když jsme ho zapsali v 5 letech na fotbal - super pro získání síly, z počátku neuměl ani kopnout do míče - ne že by se netrefil, ale prostě neměl sílu v nohách. Teď už dává "pecky" Hrajeme teď s ním vlastně skoro každý den i na zahradě, vyrobili jsme si branku a pokroky jsou na synkovi hodně znát.
Nejvíc se jeho hypotonie projevila na mimických svalech - hodně špatně mluví - jako kdyby měl "dřevěný" jazyk a vlastně i celou pusu, takže dřeme logopedii, posilujeme svaly a jazyk, pilujeme jednostlivé hlásky, rozvíjíme grafomotoriku (ještě před necelým rokem byly jeho kresby na papíře takřka neviditelné, teď kreslí krásné syté barevné obrázky ). Až logopedka odhalila, že za jeho problémy bezprostředně po narození mohlo právě toto - po narození nejen že nesál, ale ani nepolykal, jeho svaly to nezvládaly. Takže ho 3 týdny krmili sondou do bříška, než se naučil jakž takž sát a to, co mu vteklo do pusy, i spolknout... Dodnes má trochu problém "udržet jídlo v puse"
O trampolíně jsem taky uvažovala, ale zatím na ni nedošlo