Přijde mi, že dneska, po masáži snad všemi médii a pravda, po několika zveřejněných domácích porodech s tragickým koncem, se na domácí porody kouká jako na rozcapenost matky a nepokrytý hazard s životem novorozence. Budiž, komplikace mohou nastat lecjaké. Nikde se už ale nepíše, proč ty ženský nechtějí rodit v porodnici. Že je leckde problém, aby vůbec byl otec u porodu - např. v porodnici u nás v Teplicích. Jedna hekárna,takže jak je tam víc maminek, soukromí žádný. Je málo nadstandardů, taže když chcete být s partnerem po porodu v nemocnici spolu, koukaj na vás jak exota. To samý porodní vana - kolik jich na oddělení je? Rodit jinak než na křesle taktéž nadstandard.

A za další - neříkám, že nejsou "přátelské" porodnice, sama jsem v jedné (neteplické) rodila, byť nakonec císařem. Ale co slyším, když se o porodnici bavím s kamarádkama, překročením prahu porodnice se v podstatě odevzdáváte do rukou božích. Mají určité pokyny a ty jsou vysoko nad přáním rodičky. Někde honí fyziologické porody a císaře vám neudělají ani za zlatý prase, dokud váš muž nechytí pod krkem primáře, jinde zas vyvolávají jakna běžícím pásu. V jedný porodnici vám dítě seberou a strčí do inkubátoru, protože to tak dělají, v jiný vám ho naopak dají hned, byť první prosíte sestry, jestli by si ho nevzaly na noc, že jste 2 noci nespala. Já se nedivím, že si někdo chce prožít porod po svým.

Na závěr - sama jsem rodila v porodnici, jednak mám astma, jednak dítě zůstalo otočené koncem pánevním.