kolem našeho baráku chodily asi jesle (děti byly fakt dost malinké).
Tři učitelky, každá tlačila kočárek a z každé strany kočárku jedno dítko (takže 3 mini a 6 chodících.
Žádné z dětí nikdy neplakalo, učitelky byly usměvavé, milé. Když jsme je potkaly se psem (často jsem je míjela - děti si chtěli psa pohladit a učitelky se slušně zeptaly zda je to možné a nechaly děti psa pohladit - chci tím říct, že jejich přístup k dětem byl velmi hezký a byly velmi ochotné a milé
Když jsem byla nemocná, vyhlížela jsem jejich hlemýždí průvod (tak jsme jim s mamkou říkaly) z okna

Proto si nemyslím, že chování učitelek, které jsi ty potkala je normální. Člověk, který nezvládá dětský pláč a naříkání v klidu - nemůže podle mě s dětmi pracovat.
Negativní energii (pláč, smutek, vztekání) je třeba odstranit pozitivní energií - milým, vstřícným jednáním - ne zase negativně - nadávkami a naštváním...