To sice ne, ale živě si pamatuju chvíli, kdy mi bylo tři a půl a rodiče se přestěhovali do pracně získanéo a vybudovaného bytu - předtím jsme bydleli ve výminku z nepálených cihel bez záchodu, koupelny, teplé vody, v kuchyni sporák na tuhá paliva atd...
A já si živě pamatuju tu sdílenou radost - maminko, ta vana a bílý záchod jsou vážně naše - a ty růžové kachličky. To je fakt naše, tady se budeme koupat? Byli jsme šťastní všichni čtyři, vlastně pět, i ten brácha v bříšku.