porucha to je, jakmile ti to negativně ovliňuje život. Tudíž pokud tím busem jet nemusíš, chodíš pěšky ráda a ani časově tě to neobtěžuje (což si třeba já neumím představit, že místo 10 min busem bych šlapala hodinu), tak problém nemáš, jen prostě volíš alternativní metodu. Potíž je to ve chvíli, kdy bus použít potřebuješ a z nějakého důvodu to nezvládáš. Nevím jak na tom jsi celkově, ovšem na sobě mám vypozorováno, že hysterii a fobii se dá podlehnout TAK lehce (jednou si řeknu že se mi nechce, podruhý že se necítím, potřetí řeknu bojim a počtvrtý už se mnou nehne ani buldozer), ale dostat se zpátky na normál trvá sakra dlouho.... takže konkrétně pro mě je lepší "okřiknout" se v samém začátku toho, že se něčeho začínám bát, a udělat tu věc, nepodporovat sama sebe v tom, že si moc ulevuju a nehejčkat si svý strachy (i když si 100x říkám že mám "nárok" být taková či maková, hlavní otázka stojí jinak: "a co z toho pak máš"). Je fakt, že k tomu mám sklony právě v období kdy se cítím přetížená a kdy moje aktivity a potřeby jsou na vedlejší koleji a dlouhodoběji je nemůžu naplnit. To se pak ta spirála hysterie rozjíždí úplně raz dva.....