Podle mne je to historicky překonané. Proto bych proti tomu v dnešní době nic neměla, kdyby se podobně alespoň zauvažovalo i o jménu pro holčičku. Ale ta tradice je prostě tak zakořeněná, že to bych chtěla moc. Například u nás, muž je z opravdu velké rodiny a tohle je tam časté, některá jména jsou tam už potřetí (a všichni jmenovci žijí), dvojjmenovců nepočítaně, ale jsou to samí chlapi. Takže když jsem čekala naše dítě, automaticky všichni předpokládali - a předkládali mi - že ve jméně pro kluka přece máme jasno. NIKDO z nich ani jednou neřekl - a co holčička, bude se jmenovat po tobě nebo jinak? A to se mi mužovo jméno líbí, obvyklé není a přestože shodná jména po rodičích nepreferuji, nevadilo by mi nijak, mít stejně pojmenovaného synka. Nakonec to bylo pro všechny překvapení včetně pohlaví dítěte, které jsme nechtěli znát, jména jsme měli vybraná úplně jiná, než všichni tipovali
.