Ještě asi přidám podrobnosti...

Včera jsme byli odpoledne na rodinné oslavě narozenin i s naším devítiměsíčním synem. Byla docela hlučná, byli tam švagr + jeho dva bratři se ženami a dětmi, švagrová + její dvě sestry s muži a dětmi a ještě rodiče švagra a rodiče švagrové. Plus teda já, manžel a náš syn. Děti se honily, dospělí se překřikovali, k tomu ještě hrála televize. Maminka švagrové si stoupla a předloktí si opřela o sedačku (mají ji do L) a upřeně koukala na našeho syna aspoň půl hodiny v kuse, vůbec mi to nebylo příjemné (a potom ještě navrhla, že co ho pořád chovám, že ho mám pustit mezi ostatní děti - no nevím nevím, on se zatím jenom plazí, kdežto oni lítají po schodech nahoru a dolů, to by bylo o úraz, vždyť by ho zašlápli nebo by ho tahali jak kočka koťata...). Švagrová mi z ničehonic, aniž by cokoli řekla, vzala dítě z náručí a nosila ho po celém domě a skoro ho nemínila vrátit. Nechtěla jsem dělat rozruch, přece jen chci, aby se syn poznal s rodinou a sžil trochu s tetami a strýci a s bratranci a sestřenicemi...

Nicméně, dnes je strašně rozrušený, vůbec nechce spát (obvykle spává dopoledne 1,5 hod a odpoledne taky 1,5 hod), pořád si mne očička, pobrekává.
On je docela citlivé dítě, je velký úspěch, že jsme vybudovali režim dvou spánků přes den a relativně brzkého spaní v noci (usíná v 9). Dřív spal ve dne ve dvacetiminutovkách a usínal až o půlnoci, byl to boj... Tak jen doufám, že ta návštěva zase na dlouho nerozbourala všechen jeho spánek.

Asi na něj bylo toho rámusu a pozornosti příliš, už i na té návštěvě těkal očičkama z místa na místo - neznámé prostředí, spousta nových věcí, některé lidi ještě nikdy neviděl apod.

Možná i já jsem přecitlivělá na své dítě, možná bych ho měla nechat otrkat a zvykat si na hluk a hodně lidí? Já jsem pro přivykání, to ano, ale pozvolné, ne aby na něj neznámá osoba takovou dobu upřeně zírala nebo druhá aby ho brala a odmítala vrátit. Ona švagrová obecně je po našem synovi jako divá, pořád by si ho půjčovala... Mně se to prostě nijak nezamlouvá, jen tak mi ho vytrhnout nebo si ho chtít půjčovat, copak je to věc? Jenomže když jsem jim to říkala, tak vůbec nechápali, prý jejich děti by za něco takovýho byly rády, že se můžou předvést před ostatníma a že nejsou pořád s rodiči, ale taky s někým úplně jiným a pod.

Napište mi k tomu prosím někdo něco... já možná zase něco vnitřně příliš řeším.