Otázka je, vadí to dítěti, nebo to vadí matce a dítě a dítě na to reaguje. Jasné je, že to každá matka dělá tak, jak achce a jí to vyhovuje. Ale postoj, mému děťátku by mohlo ublížit, kdybych ho dala z náruče babičce, tetičce, na což dítě reaguje a má strach taky, čímž se to celé víc a víc zhoršuje, mi optimální teda nepřipadá. Spíš mi to přijde trochu jak pěstování ve skleníčku. Ale jsem dospělá, o pochování takového dítěte bych taky nestál, to že si jej nebudu moct chovat, můj život nijak negativně neovlivní, ale dítě "já budu jen u mámy" by podle mě klidně tenhle "úzkostnější" přístup mohl. Je to ale samozřejmě tvá věc.