Já podle popisu vidím problém na obou stranách. Hlavně si ty musíš ujasnit co chceš a potřebuješ/potřebujete a potom se tím řídit.

S trochou nadsázky... sednout si doprostřed takhle zalidněné oslavy s miminem na klíně a pak si stěžovat na to, že je z toho rozhozený/unavený/vystresovaný protože oni tohle a oni tamhleto je pitomost.
Ty seš matka a a o blaho svého dítěte se musíš starrat především ty. Oni s tebou budou jenom víc nebo míň spolupracovat.

Zajímalo by mě
proč nemá malý někde vyhrazené místo kde by se mohl válet po zemi, sedět, lézt a hrát si aniž by mu některý z bratranbců šlápl na hlavu?
proč na sebe (na dítě) půlhodiny necháš někoho zírat když je ti to nepříjemné, nebo necháš švagrovou aby si dítě vzala i když si myslíš že to není o.k.?
proč návštěvu nezkrátíte na nutné minimum, když máš pocit, že ho to vždycky rozhodí?