Únos z náruče matky - to je prakticky nemožné. Za prvé pokud matka nechce, tak nedá. Za druhé i když matka povolí, ale dítě nechce, dá to dost jasně najevo, což vede k prudkému návratu dítěte do náruče matky (kdo by chtěl chovat ?). No a pokud se souhlasně projevuje matka i dítě, nemůže jít o únos.
Civění na dítě - půl hodiny to nikdo nevydrží. A opět, dítě dokáže dát jasně a důrazně najevo svou nelibost.
Režim na návštěvě - s dětma jsme navštěvovali/byli navštěvováni často a intezivně. Ale režim šel vždy podle mimina, i za cenu odchodu z návštěvy nebo její vypakování od nás, nedalo-li se jinak dosáhnout plnění režimu. Kupodivu se na 99% všichni přizpůsobili miminčím potřebám (např. lítající děti byly vyhozeny na zahradu). Jenže to jsem musela já jako matka a strážce režimu NĚCO ŘÍCT. Pokud sedíš a užíráš se zevnitř, nic nevyřešíš. Slušně, ale důsledně oznámit - potřebuju pro své dítě tohle a tohle (klid, tmu, jezinky...) - nejde to? sorry, ale v tom případě musíme domů. Jo a manžel to musí vědět dopředu, že se něco takového může stát, jednak aby tě podpořil ve tvých požadavcích, a jednak abys měla odvoz, bylo-li ho potřeba.