Tak naštěstí volá jenom mě. Na manžela nějakým záhadným způsobem ztratila číslo, takže ten má klid. Ale je mi jasné, že kdybych to dlouho nebrala bude volat mojí mámě, tchyni, tátovi. Prostě komukoliv, kdo bude 100% víc informovanej...

SMS čtě, jen když se jí to hodí. osobně jsem ji pozvala na oslavu synových narozenin a řekla, že čas a místo upřesním podle počasí den předem pomocí SMS. Za půl hodiny po odeslání SMS mi zděšeně volala jestli JSEM CELÁ, že slyšela pípnou tu SMS, ale tu si nepřečetla, že radši volá. Hodinu před oslavou opět telefon, zda JSEM CELÁ a oslava platí a zda by mohla přijít o hodinu dřív (což by bylo vlastně hned). Vysvětlila jsem jí, že nejsem doma a že ne ať přijde v pět jako zbytek příbuzenstva a bez psů. Urazila se jen lehce (víc kvůli těm psům asi) a dorazila se skoro půlhodinovým zpožděním.
Pak mi tu líčí, že když budu v noci rodit, ať jí okamžitě zavolám a že do pětiminut tu bude a postará se o synka (prý vzbudí souseda - chudák kluk). Kromě toho, že v jejím věku bych jí tříletého špunta nikdy hlídat dlouhodobě nedala - přednost v péči u ní mají vždy psi, nikdy dítě (a to i když jsem u toho) , tak se s tím pořád vnucuje a odmítá pochopit, že ne. Ale to beru, hlídání zatím snad odmítám celkem slušně.

A všem díky za rady nebo jejich příběhy. Asi to prostě jen dnes bylo přes míru, třeba jsem už taky chtěla vědět zda UŽ a ono furt nic. Děti mě prostě mají naučit trpělivosti, kterou prostě postrádám.
Jinak babička je schopná volat i do porodnice, ale má tam známou, takže by asi nejdřív volala jí než rovnou na porodní sál.