Jj, souvisí, to máš jistě pravdu. Když je člověk spokojený sám se sebou... - hm a možná že jsi uhodila hřebíček na hlavičku, já mám pořád pocit, že nejsem dost dobrá, že mám pořád co vylepšovat - ve všem. Jako ten profesor v Cestě do hlubin študákovy duše měl furt pocit, že ještě neumí všechno.
Já to mám snad taky!
Nespokojenost sama se sebou uvnitř (je to nevědomé, proto druzí, co mě znaj, nechápou, CO řeším a dodají výčet mých kladů) - chtěla bych být ještě lepší a ještě....ale ani snad ne kvůli druhým (i když potvrzení vnějšku je taky fajn), ale kvůli sobě.
Nojo, tady mám toho zakopanýho psa!
Proto někdo, kdo je se sebou skokojenej, tu spokojenost vyzařuje do okolí, tu "dokonalost" a lidi ji zrcadlí a snímají a tak se i k němu chovají, a já, která se vidím pořád nedokonale a nehotově a...
No teda - tak uvědomění bysem měla....díky za ně...a teď ještě zkusit vidět v sobě tu poloplnou skleničku místo té poloprázdné!