Jsem ročník 1981, narodila jsem se císařem o 2 měsíce dřív, a než se mamka probrala z narkózy, odvezli mě v inkubátoru sanitkou o 100 km dál do jiné, větší nemocnice. Naši mě poprvé viděli až cca po měsíci, pak tam mamka byla chvíli se mnou a po dalším měsíci jsme šli domů. Za zázrak považuju to, že si dokázala udržet mléko a pak mě ještě nějakou dobu zvládla kojit. Ale je to šílené, vlastně moji rodiče netuší, jak vypadá úplně čerstvé miminko, moje děti-svá vnoučata viděli, když jim byl den nebo dva, a koukali na ten pupíček a všechno kolem jak puci, protože to nikdy neviděli. Takže jsem se opravdu při péči o miminko nemohla spolehnout na rady své maminky. Smutné.