Jak,

s "když bude konflikt, hoď si odstup" souhlasím vřele. Ostatně funguje to i u vlastních dětí.

Podle mě psycholožku potřebuje nejen holka, ale i zakladatelka. Dobrou terapii, kde by ji někdo navedl, kudy jít, a podpořil. Kde by jí pomohli vnímat situaci s odstupem, uvědomit si své možnosti a své nároky, za kterými chce stát. Možná by pomohla nějaká psycholožka, co pracuje s pěstouny - ti také přijímají do rodiny cizí děti už zatížené značnými problémy...

Podle mě jeden z problémů je, že malec toho čeká příliš; myslím ve smyslu vztahu. A svým způsobem příliš mnoho dává, emočně - dává víc, než je schopná. To ji pak žene do situace, kdy je vztah nevyvážený a ji to zraňuje, ona taky potřebuje ocenění, kterého se jí nedostává, hledá viníka, proč je vztah špatný, a nachází ho v dítěti. A to svoje zranění pak pravděpodobně dává najevo - jestli z ní to dítě cítí polovinu té negativity, kterou tu vypisuje, není to dobře. Takže jsou v bludném kruhu, znejistělé dítě zareaguje leda dalším šprajcem. Malec by měla couvnout, nedávat ze sebe tolik, ale ani tolik nechtít. Když ubere a zároveň bude čekat míň, nebude ona sama tolik zraňovaná a je IMHO větší šance, že se vztah uklidní.