Lízo, možná si každá jinak představujeme, co je to "dělat rozdíly".

Je třeba si uvědomit, jaké kdo má v tom společném soužití postavení.
To, že je lítostivá, protože holky řeknou "stejně není naše máma", značí, že v tom sama jasno nemá.
Těžko si dokážu představit, že se po roce soužití bude jakákoliv žena považovat za mámu partnerova puberťáka a chtít, aby se k ní děti chovaly jako k mámě. To přece nejde.
V tomto směru ty "rozdíly" mezi vlastními a nevlastními dětmi vždy budou.

Takže je dobré sobě i dceři říct: "Nejsem tvoje máma a mrzí mě, že s tebou tvoje máma není. Ale jsem tu pro tebe, jestli chceš mojí pomoc."