Bohužel, mám zkušenosti, že pokud druhá strana se nechce domluvit, tak je problém neřešitelný a dá se jen ignorovat a nenechat se jím nervovat. Moje matka se chová stejně, ač už jsem zcela samostatná 25 let a mám už dospělého syna. Téměř pokaždé, když přijedeme na návštěvu, tak si najde důvod, proč nás peskovat. Jeden z mnoha příkladů: jednou (mladšímu synovi bylo 9) chtěli jít děti ven a oblékali si bundy. Najednou se objevila babička, zjistila,že syn nemá šálu a začala mu vnucovat starou, ošklivou a kousavou, co našla ve skříni. Velmi slušně jsem odmítla - řekla jsem, že má bundu ke krku a že šálu nenosí. Chvíli nebylo nic, ale jen co děti odešly ven, začala na mě křičet, že pro nás dělá první poslední (nechceme po ní vůbec nic), že si ničeho nevážíme, že je zvědavá,kam to v tom životě dotáhneme (bylo mi v té době 43), že doma si můžeme dělat,co chceme, ale u ní, že to budemě dělat tak,jak chce ona.
Snažila jsem se dlouho naše vztahy zlepšit, ale marně. My jsme podle ní malé děti,které ji musí poslouchat a nedá si to vymluvit.
Výsledek jejího chování je ten, že k nim jezdíme jen cca 4 krát ročně na formální krátkou návštěvu. Naštěstí moje tchyně byla skvělá babička, se kterou jsme trávili prázdniny, Vánoce, Velikonoce, slavili narozeniny atd.