Obávám se, že starání samo o sobě nic neopravňuje.
A pokud jde o to, kdo ty děti zmrzačil... ono je to celkem jedno, kdyby byly zmrzačené fyzicky, taky by po nich nemohla chtít výkony jako po zdravých.
Existuje takové hezké a pravdivé úsloví: Maiora sunt animi quam corporis mala - Bolesti duše jsou horší, než bolesti těla.
Možná, že zakladatelce ze začátku prostě nedošlo, že vyvdává děti postižené.
Chtít po dětech, které prošly něčím tak patologickým, aby se chovaly normálně, je stejné, jako chtít po člověku při atace endogenní deprese, aby byl veselej. Zakladatelka je jen těhotná, to je fyziologický a pozitivní stav, ale ani tak nemůžu pochopit, že se dospělá žena matka diví tomu, že si dítě, které prošlo léty stresu při přechodu ze speciální (děti čtou jako zvláštní) školy do školy normální nemůže najít kamarádky. To děcko evidentně nestojí za námahu ani vlastní rodině, jak má věřit, že ho budou mít rádi cizí?