Je mi to taky líto.
Babička pořád zdůrazňuje, jaký byla starší dcerka v jeho věku anděl a jak bylo snadné vzít si jí na týden o prázdninách na hlídání.... To já vím, kruci, taky, že její výchova šla jak po másle, kdežto u synka je se vším tolik práce. Ale on dokáže být zlatíčko a dávat najevo, jak moc nás má rád
!
Když vidím, jak s ním ty emoce mávaj, jak ho rozzuří nepatrnosti (což si ostatní děti umí náležitě užít), jak se děsí psů a koček,... Je mi ho spíš líto. Teď je hodně problematické jídlo, ale i na radu psycholožky z toho odmítám dělat téma. Prostě hlídám, aby jedl něco bílkovin, sacharidů a tuků, ale jestli nesnese těstoviny oblemcaný od omáčky, klidně mu dám suchý a pak k svačině jogurt. No a to babička taky nemůže pochopit!