Carlin, u nás bylo nejnáročnější období 2-5 let, protože syn měl problém vyjádřit, co mu vlastně vadí. Pak se to trošku zlepšilo, dokázal diskutovat a vyjádřit své pocity čím dál líp, i když chvílemi to bylo šílené, doslova se učil jak brát za kliku, kdy do dveří vejít a kdy ne, kdy je třeba zazvonit, jak se zachovat v situaci, která je náhle změní, prostě věci, co ostatní dělají automaticky, on o tom sáhodlouze přemýšlel.

Vyžadovalo to hodně trpělivosti, ale postupně se naučil zvládat jednotlivé situace a čím dál víc se osamostatňovat. V 8,5 letech jel poprvé s mladším bráchou autobusem ze školy, v 10 letech začal samostatně jezdit 25 km na gympl. Věci, které v pěti letech byly naprosto nepředstavitelné. Ale předcházely tomu krůčky, které se musel učit a anlyzovat a byla to dřina, hlavně pro něj. Pro mě obrovská škola trpělivosti.