No, zní to blbě, ale spíš ne, vztahy máme jakž takž jen díky tomu, že jsme relativně daleko od sebe. Žít s nimi pod jednou střechou - skřípalo to, když jsem byla malá, a skřípalo by to asi ještě víc, až oni budou staří. Vůbec si to nedovedu představit, v rámci zachování jejich života a mého duševního zdraví... ne, jedině jako poslední nouzovou možnost, poukud by měli skončit na ulici a pokud by byli už natolik bezmocní, že by nebyli schopní ničeho (máma mluvit, táta pít).

Fakt to zní blbě, ale já si fakt nemůžu pomoct Vzhledem k tomu, že my bydlíme daleko a sestra blízko, bylo by lepší, aby se toho v případě potřeby ujala ona (ale zase jak, pokud by péči potřebovali oba? Jsou rozvedení.).

Mnohem lépe si dovedu představit, že bychom se postarali o rodiče manžela (k těm zase budeme blíž my).