Jsem doma jediná, kdo má potřebu mít věci na konkrétních místech a udržet pořádek je u nás prakticky nemožné....ostatním je úplně jedno, po čem šlapou, co právě svou nepozorností ničí, že není na co si dát chleba, když je nádobí roztahané po celém domě....
Vzdala jsem to....
Ale občas se neudžím a vybuchnu....výlev bezmoci a zoufalství nad tím, že žiju na smetišti....v takovou chvíli mám chuť se odstěhovat, utéct...
Někdy takový výbuch vyvolá nějakou odezvu, narychlo se něco poklidí....ale dlouhodbě to zůstává bez efektu....