Já tam byla s 11letým synem a moc ho to nebralo. Vlastně ani mě tolik ne, čekala jsem silnější prožitek. Kromě úvodní uličky jsou tam v podstatě dřevěné baráčky a v nich spousta fotek lidí, kteří byli Heydrichiádou nějak zasaženi, s krátkým popisem jejich příběhu. Syna to nebavilo číst, takže chtěl rychle dál v naději, že narazí na něco zajímavějšího (čili jsem moc nečetla ani já, což vysvětluje, proč jsem neměla moc zážitek
). Na konci byl nějaký starý pán, který to zřejmě pamatoval, ale syn už zdrhal, tak jsem si ho ani neposlechla, ach jo. (No ale pak jsme seděli v parku a povídali, tak snad něco vstřebal. A taky jsme se dohodli, že zajedeme do Terezína, zřejmě potřebuje silnější kafe, aby mu ty věci dotekly.)