Žluťásku, ale ono to nevolnictví možná nemělo vždycky takové rozměry, jak si představujeme. Ti lidé nedřeli na panském každý den od rána do večera, ale jen někdy. Žili oproti nám v nesrovnatelně nuznějších podmínkách, ano, nesrovnatelně víc fyzicky pracovali, ale je otázka, nakolik byl jejich život méně šťastný v tom smyslu, že by trpěli depresemi a frustracemi z nějakých nevyplněných očekávání. Oni byli fatalisté, jinak to nešlo, obvykle měli svou víru ... Těžko se to asi srovnává.