A ještě jedna věc, já bych třeba měnila se svojí babičkou - v době, kdy jí bylo tolik, kolik je te´d mě. Protože ona tehdy byla taková ta spokojená paní, o které se tu psalo - v domácnosti, k dispozici hospodyně, služebná, vychovatelka k dětem, dobře situovaný hodný manžel, cestování, odpočinkové dámské aktivity, prostě idyla...
Ale už bych nechtěla být tou stejnou mojí babičou o 5 let později - rodina ožebračená, manžel vykonává hroznou manuální práci (aby napravil své buržoazní smýšlení), ona chodí do továrny jako nekvalifikovaná dělnice, minimum prostředků, vystěhováni z bytu, bratr v jáchymově ...idyla jaksi skončila a nastalo peklo.

Jak říká Forrest Gump s životem a bonbonierou - nikdy nevíš, co na tebe vyjde...