Tyhle vztahy většinou začínají tak, že "je chlap JEŠTĚ nerozhodnutej, jestli je dotyčná ta pravá" a po čase z něj vyprchá zbylé nadšení a začne mít pocit "už zase, že to není ta pravá"

Ve výsledku to většinou skončí přechozeným vztahem do ztracena. Vlastně ani ne přechozeným, protože tam nikdy nebylo to "jdu do toho ať to stojí, co to stojí, prostě miluju a není co řešit".

Nejdřív "ještě neví", pak "už neví".

Ten, kdo do tohohle jde - protistrana - jako třeba Monty - bude mít ve finále nejspíš pocit, že byl o něco důležitého ochuzen, že ten vztah nebyl plně konzumovanej druhou stranou ani chvíli. Což Monty má už dneska.

Což u vztahů, kde ti dva ze sebe byli oboustranně poprdění aspoň za začátku, odpadá. Je na co vzpomínat, člověk má pocit, že měl pro někoho obrovskou cenu, bez ohledu na to, jak to nakonec skončilo.

Takhle plně konzumovat se zdráhají někteří zklamaní, rozvedení, nebo taky nevyhranění a nezkušení /viz Monty Kamzík/, co čekají na bůhvíjaký ideál, místo toho, aby se vrhali po hlavě do vztahů s reálnými chybujícími ženskými, které ale aspoň na začátku milují. Jo, taky takhle někdy váhají moc rozumově založení lidé, nebo lidé, co jsou moc vypočítaví a nechtějí se do něčeho jen tak vrhnout po hlavě, když nemají přesně spočítaný má dáti a dal.