ale o to právě jde, že radu mi neposkytl nikdo. bylo mi prostě řečeno: přijdete tehdy a tehdy, uděláte toto. já ani tak nechi zpochybňovat lékařovo rozhodnutí, ale na druhou stranu vím, že v medicíně poměrně často bývá víc než jen jedna cesta k správnýmu cíli. a spolupracující pacient/rodič je vždy lepší než opak. můj problém je v tom, že pokud nedovedu sama nahlédnout alespoň malinko do problému a jediné, na základě čeho se rozhoduju je důvěryhodnost rozhodnutí, vydaného značně arogantní osobou, tak prostě spolupracovat nedokážu. osobních zkušeností se špatnými lékařskými rozhodnutími (i v brněnské dětské) mám víc než dost. pokud jde o prkotinu, obvykle jsem ochotná ustoupit, ale celková anestezie u tříletého dítěte mi jako zanedbatelná maličkost rozhodně nepřijde.