Přidat odpověď
Podle mě se srovnává nesrovnatelné. Mám-li se hůř nebo líp než někdo jiný je čistě subjektivní pocit. Nároky na ženy jsou větší, o tom určitě pochyb není.
Docela mě zaujalo, že spousta diskutujících si myslí, že nároky jsou nějak osobně nastavitelné. Částečně asi ano (je-li člověk perfekcionista), ale velkou části ne.
Mám-li mít stejný standart jako babička (mít kde bydlet, pracovat - nemyslím kariéru zahraničního managera, myslím normální práci na obživu), musím šlapat do pedálů mnohem víc. Zatímco babičce stačilo základní vzdělání, aby měla 8-hodinovou práci, mi to rozhodně stačit nebude. Ono to vypadá, že mi stačit nebude ani vzdělání mnohem vyšší. Stejně tak bydlení mi nikdo neobstará.
Co se týče nároků na vzhled - naše babička třeba během kojení pozbyla chrup (i to někdo zmiňoval v diskuzi), neumím si představit, jak by reagovalo okolí, kdybych byla bez zubů. Neumím si představit, že jdu na výběrové řízení bez zubů a s šedivými vlasy.
Další věc je, že co se týká manželství a mateřství jsou nároky obtížně odhadnutelné. Je obtížně vymyslet životní strategii, podmínky pro cokoliv se mění hrozně rychle.
Dá se asi říct, že dobře zvládnutelné nároky života = pocit uspokojení, pocit štestí, dobrý pocit ze života a zřejmě tak to myslel i autor, se kterým Placatka slyšela rozhovor.
Předchozí