Hroudo, musela jsem nad tím pořádně zamyslet.
Jsem většinou upnutá na konkrétní cíle. Když se dílčí úkoly nedaří nebo nějak komplikují, tak to ve mě vyvolává nepřiměřený stres a následuje úzkost.
Mám tendence ty komplikace řešit ihned a dokud to není nějak vyřešené, tak se stresuju. Neumím si poručit: Teď to stejně navyřešíš, nech to na zítra, buď v klidu. Taky, nastane problém a já už vidím další, které by se kvůli tomu jednomu mohli dál nabalit a ohrozit ten "cíl"
Jednoduše řečeno, nervuju se i kvůli věcem, které se ještě nestaly, ale eventuelně by se stát mohly.
Neumím věci nechat jen tak plynout a říkat si nějak bylo nějak bude. Hrozně bych si přála to umět.
Jak tak závidím mému bratrovi jeho flegmatickou povahu.