tezko rict, jestli projdes, neprojdes... ja si tim treba prosla, pripadala jsem si od sestnacti desne dospela a diky tomu jsem byla i dost blba. soustredila jsem se na to, co "velky svet" prinasi, zakladala jsem na tom, ze mam "vaznej" vztah, a "vsechno umim". Jo, umela jsem vytrit, zamest, utrit prach, vyluxovat, umyt nadobi... jo a chodit na brigady e bavilo, protoze to byla hra na dospeleho. Rada jsem pouzivala vetu "jdu do prace"
pak mi prislo 22, nemela jsem ani skolu, ani prd vlastni, chopdila jsem do prace a umela trochu varit...
a dnes? je mi tricet, zkusenosti, ktere mam bych nevymenila za nic na svete, ale stejne me v koutku duse trapi, ze jsem to tehdy mohla "udelat jinak"...
mit ten rozum, co mam ted a ten elan co jsem mela tehdy.....
dneska me sice mrzi, ze jsem skolu nedokoncila, ale bohuzel vim, ze uz bych se tam nevratila
Sice budu nadosmrti jen "ta pani se zakladkou", ale mamm dve zdravy, krasny deti a spoustu starosti