Monty a...............máš právo (já, kdokoliv jiný), to někomu vymlouvat?
Případně, můžeš se pokusit mu to předhodit, jako námět k zamyšlení, ale já si nejsem jistá, jestli má kdokoliv nárok vyvozovat z toho nějaké závěry.

Já peču, protože se mi chce, uznám to jako vhondé a výhodné a nemám k tomu zásadní odpor...................ale někdy je výhodné péct z hlediska udržení stávajících, nějakým způsobem (nejen ekonomickým) výhodných vazeb.

Jsem tak trochu a někdy i dost, asociál, který umí být sám, jednou za měsíc, nebo taky rok, si vyrazím do města, podívám se na lidi a zase zalezu do ulity a když mě zavrhne kvokající skupina sousedek, pravděpodobně si toho jednoduše nevšimnu a protože si toho nevšimnu, zavrhování jako trest ztrácí svůj smysl a jestliže to nemá smysl, nikdo to nedělá.
Jenomže to nemůžeš předstírat, kupodivu, jak jsou lidi navenek a na první pohled otupělí, tohle dokážou odhalit bezpečně a s jistotou.

To platí i o partnerských vztazích, já oficiálně nic nemám, já si vážně můžu tak akorát sbalit igelitku a kartáček na zuby a paradoxně, pro mě je to výhoda, můžu svobodně odejít, pro jiné je to svazující a znamená to závislost.
Nebudu se přetahovat se svým partnerem o dítě, protože se o něj dokáže postarat stejně dobře, není co řešit = odpadá předmět vydírání.

Ne že by to hrozilo, je to pustá teorie, ale paradoxně jsem to já, kdo drží ruku na prameni - mně stačí se rozhodnout.

Vesměs je to o závislosti - na automatech, na alkoholu, na společnosti na..............čemkoliv, včetně vlastní potřeby - zachraňovat, milovat, být milována, nebo mít někoho alespoň na tom gauči i za tu cenu, že se o něj podělím - s lahváčem, milenkou, automatem.