Heleno, ač sama mám dítě, které bylo šikanované, myslím si, že manžel ho tak sežezat neměl. Spíš jste o tom měli mluvit, co udělal, co to je za partu, apod. Možná ses měla zkontaktovat s rodiči toho šikanovaného dítěte a promluvit si o tom. Já jako matka šikanované, jsem to chtěla, ale rodiče šikanovatelů útoky za šikanu neměli. K výprasku bych se uchýlila, když by se to opakovalo.
Sice násilí se nemá oplácet násilím, ale .....
Jeden z těch kluků ani potom se šikanou nepřestal, takže jsem ho chytla a před ostatními jsem mu naplácala prdel /byla jsem svědkem, jak na hřišti mé desetileté dceři dal pěstí do obličeje, jen tak, prý pro legraci/. Jeho matka sice na mě řvala, že mě zmlátí apod., ale to mě nezajímalo. Obávám se, že jsem byla v takovém rozpoložení, že jestli bych měla dostat od ní já, tak bych se nedala tak snadno.
Vím, že spousta z Vás bude namítat, že se to nemá, že to je nedůstojné, nezákonné apod.
Nepřála bych nikomu dívat se na své dítě psych. totálně mimo, docházet s ní pravidelně na terapie, všechno se změnilo. Kroužky, hry, všeho se bála. Fyz. a psych. týrání od dítěte totiž není postižitelné. Vědí to všichni, učitelé, rodiče i děti.
Když všechny zákonné a možné způsoby selžou, jak se bránit? Mimochodem, od té doby si na mou dceru, ani mé mladší syny, nikdo nedovolil. Šikana skončila, ale následky si poneseme každý z nás dál.
Kdoví, proč ten dotyčný kluk to dělal. Je zvláštní, že jeho matka je učitelka a otec ing.

Chtěla jsem tím vším jen říct, že násilím se nic nemá řešit, ale v krajním případě to je účinné, ať chceme nebo ne.