No, jenže ono primárně nejde o to, jestli jsou agresorovi rodiče bohatí nebo chudí. Jde o to, jak k němu přistupují. I dítě z chudé rodiny může být rozmazlené, privilegované, obdivované a utvrzované ve své výjimečnosti (samozřejmě existují i jiné vzorce vedoucí k defektnímu chování, ale zmiňuji tenhle, protože se o něj jedná).
Pozorovala jsem tohle u mé sestry - chtěné, vymodlené dítě, rozmazlený jedináček (já jsem z prvního manželství a nepatřila jsem do "nové" rodiny). Matce přišlo strašně legrační, když ve třech letech na kazeťák nahrávala sestřiny projevy jako "Co je tatínek?" "Major." "A maminka?" "Otrokyně."
V patnácti se nechala slyšet, že rodiče jsou jen kasičky na dvou nohách a v šestnácti se dostala do party, kde se braly drogy a vykrádaly auta.