Moje 5 letá kecka taky ve školce patří mezi tišší děti, zato doma se jede na plné obrátky, mluví pořád. Asi je ze školky málo vymluvená, tak si to musí vynahradit, jinak si to neumím vysvětlit. Její dva starší sourozenci z ní občas chytají nerv, občas slyším "prosím tě, mlč chvíli" a následuje odpověď: "já to neumím" nebo "když mě to baví mluvit". Předevčírem mi řekla: "mami, já ze všeho nejradši mluvím a maluju", aspoň je upřímná, že jo. Vrchol tomu nasadila asi před týdnem, kdy za mnou přišla ráno kolem půl šesté a "maminko, budeme si povídat, mě už se nechce spát, už je ráno, tak nespi pořád, otevři oči a dávej mi hádanky, slyšíš..."

Ale zase v pubertě přijde druhý extrém, tam se děti stávají jednoslabičnými, pokud se rovnou neomezí na ksichty.