jé já to znám...každý to říznutí byla STRAŠNÁ úleva. Pak to došlo k tomu, že jsem se chtěla říznout vždycky, když jsem byli i v sebemenším stresu.

Jsem ráda, že už to mám za sebou (ale jizvy mám )

Byla jsem u psychiatra (chodím pořád) a ten mi řekl, že to byl prostě můj způsob vyrovnání se s realitou a dostala jsem AD. Nic víc...nějak nevim jestli je to dobře nebo špatně.

Každopádně už to nedělám, ale ne z vlastního přesvědčení, ale proto, že by se se mnou přítel rozešel, kdybych to udělala. (Tak si pro změnu koušu rty, jazyk, nehty...)

Je to u mne furt dokola

ale někam zajdi, psychology moc ráda nemám, jsem alergická na "A co si o tom myslíte vy?"