Mám v blízkém okolí osobu, která propadla alkoholu až po čtyřicítce a zničilo jí to život. Dnes jsem nemocná, mám bronchitidu, manžel je na jakési kolaudaci a já jsem si udělala čaj s medem, citronem a malým rumem. Normálně si sama alkohol nenanliju, prakticky nikdy.
V mládí jsem se tak nejvíc vzchopila k šesti deci vína za celou noc - a byla dobrá nálada. Jednou si pamatuju dvě dvanáctky po dobrém obědě na jarním výletě - a přeplavala jsem motýlkem rybník a nabízela utopení přítomnému mladému kolegovi.
Jenže loni v létě se mi stala hrozná věc - po nesmírně stresujícím dni (kdy předcházela hádka a večerní odvoz dětí k rodičům - abych mohla s manželem na oslavu po závodech - a pak vstávání před pátou, ranní běh a celodenní zdravotnický dozor na závodech) jsem se večer opravdu opila. Fakt je, že jsem byla ve stresu, přišli tam lidé, se kterými se z objektivních důvodů nemám ráda, manžel se nechoval dobře - a bohužel to tu nemůžu víc rozvést - vcítili by jste se. Celý den jsem nejedla, byla jsem po angíne, byla u mě těsně na spadnutí depresivní epizoda, což jsem ještě netušila.
Ale prostě si pamatuju první pivo a pak už jenom že potahuju někomu z cigarety, taxík, naši branku a ten hrozný stav na druhý den. Dokonce jsem uvažovala, že mi někdo dal něco do pití? Může se to slušnému člověku stát? Nemám už raději příště pít vůbec? A to jsem dala rok předtím při stejné příležitosti asi šest rumů a byla jsem prostě úplně v pohodě.