Přidat odpověď
Mela jsem to po prvnim porodu, rozjelo se to do poporodni deprese. Asi po dvou mesicich nebo dyl, uz presne nevim, jsem poprosila pediatru, jestli nezna nejakeho psychologa. hned mi dojednala navstevu. chodila jsem tam par mesicu a nejvic mi na tom pomohlo, ze mam hlidani a nejsem sama zavrena doma s problemovym miminkem... (jinak ten pan probiral spis politiku apod.) ;-)
Doporucuju sverit se s temi pocity muzi (nebo jine nejblizsi osobe) a hlidat, jestli se to nehorsi. Pro me to poprve bylo opravdove peklo a nechapala jsem, proc me nikdo nevaroval. dneska vidim, ze mit miminko muze byt i fajn, ale to jen diky tomu, ze druhe je strasne pohodove.
A vidim, ze jak to prvni dite bylo/je strasne narocne a vysosalo ze me energii na dlouho dopredu, dost to komplikuje nas vztah. I proto bych to nepodcenovala.
Předchozí