Pravdou je, že jsem o synovi Monty nikdy nic nečetla. Na druhou stranu, kdyby to jeho matce přišlo jako normální reakce, asi by sem nepsala.

Já nevím. Posuzuju to ze svého pohledu. Někdy je to fakt strašné, u mě umocněné tím, že léčba neproběhne, protože psycholog je pro mě cizí a já se cizím nesvěřuju. Vlastně se jich bojím. Věřím, že kdyby mě k němu někdo poslal o dvacet let dřív, tak to mohlo dopadnout jinak.