Val,
jo, to mám taky tak, já se s rodiči synových spolužáků nebavím vůbec, přestože jich dost znám od vidění ještě ze školky, nejsem schopná se dát do hovoru s lidma jako první, ale když už mne někdo osloví sám, tak to zvládám celkem dobře. Chápala bych, že byl zklamaný, ale on fakt brečel skoro celou dobu, úplně zoufale, a pak z něj začaly lézt ty ostatní věci... upřímně se teď docela stydím, že jsem ho často někam s někým posílala se slovy "uvidíš, třeba se ti to nakonec bude líbit", když mi teď popisoval, co na těch masovejch akcích prožívá.