jj, množství lidí na malém prostoru je nepříjemný samo o sobě. K tomu pak přičti hluk který všichni vydávají (jsem na hluk cíťa, pro mě nápor na nervy), pak to, že třeba ani neuvidíš to, proč jsi tam vůbec šla (anebo málo/rychle/jinak než jsi chtěla), plus frustrace z toho všeho..... mě to taky vychází že bych se nejradši rozbrečela.... Kor kdybych se předtím třeba hodně těšila.

Takhle jsem se nechala vypéct letos v dubnu (ten poslední víkend co bylo vedro k chcípnutí), na pohádkový les Českým rájem - aneb co by člověk kvůli dětem... žeáno, je hezky, "oni" tam maj program, "bude se jim to líbit", budeme mít jakože pohyb na čerstvým vzduchu - čili takováto akce splňuje asi 11 bodů z 10ti v rodičovských představách o "kvalitně" stráveném dni s dětmi. No už svozové autobusy od vlaku mě měly varovat (a to že byl našlapaný tak, že ještě hlouček lidí musel zůstat a čekat na další bus), a pak regulérní had lidí hemžící se celou cestu před/za/okolo nás, pochopitelně dětí spousty ale nad očekávání horší byli ti rodiče a jejich výlevy které chca/necha člověk vyslechne pokud někde pochoduje tělo na tělo..... No nějak jsme to absolvovali a i dětem se to kupodivu docela líbilo, až na závěrečnou cestu vlakem á lá Indie (našlapaný vagon div lidi nevypadávaj okýnkama - ČD pochopitelně nezklamaly a spoj neposílily, proč taky, krásná sobota a plánovaná turistická akce přeci není důvod). Ovšem zpětně sama sebe nechápu proč jsme to po začátku nevzdali a nevyrazili nějakou boční pěšinkou někam jinam, stálo mě to celé hodně sil.