To není o tom, že bychom své pokulhávající děti míň milovali(y), spíš je furt pozorujeme a máme tendence je nadměrečně litovat a ochraňovat.
A kontraproduktivně tím dáváme nejevo, že něco není jak má být.

Můj táta (sportovec a muzikant) při své lásce ke mně dával velký pozor, aby mně někdo nevyzval ke zpěvu nebo k běhu,aby mi nebylo líto, že nebudu nejlepší.Do dneška mám problém vyrovnat se s vlastním tělem a závidím ožralům co si beztrestně falešně kvílejí u kytarek:)