Byla jsem na pohřbu kamaráda, 35 let, s dcerkou, když jí bylo 5 měsíců, neměla jsem ji komu dát na hlídání, byla kojená, jela jsem 100km. Byla hodná, nikomu moc nevadilo, že trochu vyrušovala, protože to byl pohřeb mladého člověka, ta byl trochu odlehčený. Ale "nejhezčí" na celém to bylo, když jsme si šli potom sednout na oběd - cca 40 lidí, ne rodina, jak šla ta moje holka z ruky do ruky, my všichni v černém, ona byla v růžovém, jak i ti chlapy, co se tváří za drňáky, tváří v tvář smrti se prostě chtěli potěšit s malým dítětem, které je bezstarostné, je nadějí do budoucna. Bylo to takové symbolické, malé živé dítě uprostřed truchlících ..šla z ruky do ruky, každý si jji chtěl pochovat..na druhou stranu, loni jsme měli pohřeb babičky, jenom v rodinném kruhu a naše 1,5 roční dvojčata vyrušovala pořád. Stále jim něco padalo, chrastilo, chtělo sednout, do kočárku, na zem, pořád něco, takže jsem se nemohla na obřad ani soustředit. Já jsem se ale s babučkou rozloučila jinak a myslím na ni pořád, tka snad jí to tolik nevadilo..takže neporadím, záleží na tom, jak blízký to člověk je a kolik tma bude lidí.