Jano, ta kamarádka mi právě říkala, že už radši nemyslí na budoucnost, žije ze dne na den, aby si to nepřipouštěla a nějak přežila. Řeší jen to nejbližší, ne žádné velké perspektivy. S tím, že si v koutku duše říká, že teď sice neví, jak s některými věcmi hnout, ale třeba se to setřepe samo.

Fatalismus mi nikdy nebyl blízký, ale taky nevím, jak jí poradit.