Měla, x-krát, neřešila ale zdrhala (náhražkovitě- k samotě, nakupování, přejídání), ale jak píše Martina, před sebou člověk neuteče.

Ale na to jsem přišla až po x kilech nadváhy a otupělá, že problému se musí čelit, a ne ho obalit tukem a tím akorát zakonzervovat, a vyrobit tím další

Ale někdy je to těžké, taky nejsem od přírody aktivátor a nepřebíjím splíny aktivitou (což je někdy smysluplnější, než se do toho stále jen nořit - ale u toho noření zůstat).

A pokud je to jako u kamarádky zakladatelky, tak jediná rada je to měnit, a to pomalu ale jistě, začít tam, kde to půjde nejsnadněji, ať ji neznejistí hned neúspěch a pokračovat k tomu, co je náročnější.
Když se to člověku vymkne z rukou, neví někde, kde začít. Když na stole leží jeden hrnek, víme co udělat, umyjeme ho, když je ale zabordelařená domácnost celá, tak to víc svádí lehnout na kanape, protože už je to vlastně jedno:) prostě začít od jednoho rohu a pomalu pokračovat... jinak to narůstá, binec v domácnosti i v životě (nepíšu to jako souvislost, spíš jako paralelu).