poruchy osobnosti nejsou psychoanalýzevzdorné, jen s nimi málokdo chce pracovat, je to obtížné (jako ostatně jakoukoliv léčbou, některá je neúčinná zcela) a hlavně psychicky náročné pro terapeuta.

Jasně, že analýzu si nemůže každý dovolit, jen říkám, že ji proto mám ráda. Ale na to, abych nebagatelizovala symptomy nemusím být analytik, přeci!

No jistě, dokonce Freud analyzoval děti viz případ malého Hanse a tak. ("Malý Hans se ve skutečnosti jmenoval Herbert Graf a byl synem hudebního vědce Maxe Grafa. V pěti letech Hans začal odmítat vycházet na ulici, bál se, že ho kousne kůň. Freud pověřil vedením analýzy Hansova otce, sám stál v pozadí. Hansovu fobii interpretoval za pomoci oidipovského komplexu - strach z otce podle něj Hans přenesl na koně. Fobie skutečně ustoupila. V dospělosti Hans Freuda znovu navštívil. Freud byl potěšen, že je psychicky zcela normální, protože psychoanalýza čelila kritice, že neuróza je vrozená a jakákoli terapie je tedy nemožná. Hans však Freuda překvapil sdělením, že si ze své dětské analýzy nic nepamatuje. To odporovalo základní tezi, že podmínkou vyléčení je uvedení nevědomého obsahu do vědomí. Freud proto přidal do systému kategorii předvědomí. Hansův chorobopis vyšel pod názvem Analýza fobie pětiletého chlapce.[4]" - zdroj wiki)