Naprosto, ale opravdu do puntíku to samé jsem prožívala nedávno, dostala jsem se z toho před měsícem (trvalo to asi 4 měsíce). Ta představa že to neskončí, skrz únavu neschopnost normálního fungování a panika - co se to se mnou děje! Vydupala jsem si několik vyšetření, vše negativní, vše v pořádku. Nakonec mě to docela uklidnilo, odstranila jsem ze svého života veškerý možný stres co odstanit šel - hodně spánku, málo fyzické i psychické námahy, co šlo jsem přehodila na manžela, začala brát silné vitamíny. Jednoho dne začla únava ustupovat a pak byla zcela pryč. Ne že bych nyní hýřila optimismem a skvělou náladou, ale jsem NORMÁLNí, mohu celý den pracovat, mohu cestovat, funguju, je to taková úleva!!!. Osobně jsem to též uzavřela jako syndrom vyhoření, u psychologa/psychiatra jsem nebyla, ale už jsem se tam chystala. Přeju ti ať je to brzy pryč, případně ať se prokáže nějaká jiná příčina a může se na ní zapracovat!