Já ho chápu. Lidí, co umíraj na rakovinu desítky let máme v rodině víc.

Moje mamka říká, že brzo umře, už 15 let. Spoustu času je jí blbě a teď jí ještě bratr hodil na krk jejího otce s rakovinou a alzheimerem (má pocit, že když je mamka v ID, má kupu času - a nějak nechápe, že času možná, ale energie nikoli). Mamčina máma už na rakovinu zemřela - měla ještě jinej problém a léčba se vzájemně vylučovala.

A to je ještě lepší varianta - taky znám někoho, kdo už je asi 5 let v nemocnici a domů se dostane na dva až tři týdny za rok. Je to máma tří dětí, chápu, že tu chce bejt pro ně aspoň na telefonu, ale já bych to tak nechtěla. Chtěla bych, aby děti i partner dostali šanci to uzavřít a jít dál.

Radši budu žít kratší dobu v pohodě, než tak, jak to vidim kolem sebe.