Není to tak dávno, kdy si syn postěžoval, že si s ním fakt nepovídám.
Já jako matka.

Ono je dost těžké povídat si s někým, kdo si přijde pro snídani.. a pak pro svačinu a večeři a čisté a prádlo.

O víkend oběd, svačina... grilování, nevím, zda se baví, večeře, druhá večeře.


Už mi vysvětlil, že já jsem tak v pohybu, pracující, vařící, skládající prádlo atd., že jsem tak prostě v pohybu, že se cítí trapně mne z toho pohybu vyrušit.
Nemyslím. Jemu nehoví, když jeho někdo vyruší z toho jeho..

Tak dostal po čenichu, protože má naražený sluchátka s mikrofonem asi tak celý den. Asi to nečekal, ale mně fakt dost tečou nervy z toho, jak ho neustále obtěžuji zásahem do jeho sluchátek vykopáváním k jakékoliv jiné aktivitě..
A jakoukoliv jinou aktivitu si dost užívá.